Světové poháry v Česku – díl 3 (1994)

Světový pohár v orientačním běhu bude v srpnu po 5 letech hostit opět Česko. Zároveň letos uplyne přesně 40 let od prvního neoficiálního ročníku Světového poháru. Pojďme se podívat v seriálu O-News.cz na historii těchto závodů na území Česka. Během zimy a jara 2023 nabídneme pohled do zákulisí všech těchto mezinárodních akcí. Dnes začneme krátce rokem 1988 (Silická planina), ale zejména se zaměříme na finále Světového poháru v Prachovských skalách, které se zde konalo v roce 1994.

1988: Poprvé SP na Slovensku

Po úspěšně zvládnutém ročníku 1986 bylo logickém vyústění, že Světový pohár byl měl být opět v Československu. “Měli jsme ho dělat v Jičíně zase my, po letech 1984 a 1986. Pořadatele si vždy vybírala IOF a s námi byli spokojeni. Jenže v tom roce 1988 zasáhla svazová byrokracie a přidělili to na Slovensko,” vzpomíná po letech bývalý předseda Sportcentra Jičín Jaroslav Havlík. Světový pohár v pískovcových skalách tak byl nahrazen jiným typem terénu, a to řadou závrtů na Silické planině. Československým ženám se náramně dařilo. Zvítězila Jana Galíková (dříve Hlaváčová), bronz brala Petra Wagnerová (dnes Novotná) a jen kousek za ní, na 4. místě, závod dokončila Ada Kuchařová. V mužích vyhrál Allan  Mogensen z Dánska, nejlepší z Čechoslováků bych Josef Pollák, který v této lokalitě později zmapoval i postavil řadu slovenských závodů. Na Slovensku se pak konal Světový pohár ještě jednou, a to v roce 1998.

Dva ročníky SP mimo Česko

Po dvou ročnících Světového poháru, kdy se žádný ze závodů nekonal v Československu, potažmo v Česku (ale připomeňme, že v roce 1991 se zde konalo Mistrovství světa v Mariánských Lázních), se na podzim 1994 vrací Světový pohár znovu do Českého ráje. Tentokrát závodníky čekaly dva závody – klasická trať a štafety v unikátních pískovcích terénech Prachovských skal. “Byl to problém se dostat do těchto prostorů, ale nakonec jsme se dohodli. Dostali jsme vymezeny zóny, kam nesmíme vstupovat, stavitelé tratí se k tomu podřídili, ochranáři to zkontrolovali a Světový pohár se mohl běžet,” uvedl pro časopis Orientační běh po závodech Petr Klimpl, jeden z hlavních organizátorů. Organizační výbor vedl Jiří Ticháček, mezi další členy patřili právě Petr Klimpl, Ivan Matějů, Jiří Šubrt a Petr Hranička.

Klasika bez české medaile

Závod na klasické trati ovládlo norské duo Peter Thoresen – Jon Tvedt. Prvně zmíněný byl na trati 75 min a 40 sekund. Bronzovou medaili ukořistil Švýcar Thomas Bührer. Nejlepším Čechem byl osmý Tomáš Prokeš, na vítěze ztratil necelé 3 minuty. Velmi dobře běžel i Rudolf Ropek, který litoval chyby v závěru, která ho připravila o celkové 3. místo ve Světovém poháru. V ženách se na prvních třech příčkách objevily pouze závodnice ze Švédska. Nakonec nejrychlejší byla Anette Nilson (čas 62:12), na druhém místě skončila Maria Gustafsson, bronz získala Marlena Jansson. Nejlepší Češkou byla čtyřiadvacátá Mária Honzová (dnes Kovaříková). “Ženy měly pozici daleko těžší, naše dvě špičkové závodnice Cieslarová a Kubatková byly zraněny, neběžely a zastupovat takové osobnosti je dost těžké,” zhodnotil tehdejší předseda svazu Petr Klimpl.

Štafetový bronz

V roce 1994 vznikla v rámci Světových pohárů nová soutěž ve štafetách. A právě tento typ závodu, který se uskutečnil i na Pařezu, přinesl medaili českým reprezentantům. Mužská štafeta ve složení Tomáš Podmolík, Tomáš Prokeš a Rudolf Ropek získala bronzové medaile, české ženy (Doležalová, Honzová, Jirsová) doběhly šesté.

Zajímavost na závěr

První tři kola Světového poháru 1994 se odehrály na jižní polokouli v Novém Zélandu a Austrálii. Firma Silva vybavila všechny závodníky ze severní polokoule novými buzolami. Po závodech je chtěli odkoupit místní domorodci. Naši závodníci jim tyto buzoly věnovali zdarma jako vzpomínku.

V příštím dílu seriálu se podíváme na Světový pohár v roce 2002 v Brně.