“Základní kurz první pomoci by měl absolvovat každý,” říká Ondřej Hradec z Českého červeného kříže

Zdravotní zabezpečení Světového poháru v orienťáku i doprovodného závodu Kwak Czech O-Tour jsme svěřili do rukou Českého červeného kříže. S Ondřejem Hradcem, ředitelem oblastního spolku ČČK Liberec, jsme si povídali o všech souvislostech. 

Když jsem se ptal mého okolí, co se jim vybavení první, když zmíním organizaci Český červený kříž, tak často jsem se setkal s odpovědí: “Ti, co vybírají prostředky a věci na humanitární účely.” Je to stále Vaše hlavní činnost?
Sběr humanitární pomoci a finanční sbírky jako Červený kříž určitě realizujeme, ale je to pouze malá výseč činností, které v rámci humanitárních aktivit řešíme. Ta škála činností spadajících pod humanitární oblast je daleko širší. 

Jaké tedy další činnosti zabezpečujete?
Nekončíme pouze sběrem humanitární pomoci, ale současně zajišťujeme i její distribucí. Zaměřujeme se samozřejmě také na konkrétní pomoc, konkrétním lidem. Při mimořádných událostech pomáháme např. s monitoringem zasažených oblastí, poskytováním první pomoci a psychosociální pomoci, umíme zajistit nouzové ubytování, včetně veškerého servisu od stravy po oblečení a mnoho dalšího. Kromě toho se věnujeme také výuce první pomoci, dárcovství krve, sociální činnosti, výše zmiňované krizové připravenosti a dalším činnostem věnovaným nejen dětem, ale i seniorům atd. Zmínka o každé z těchto aktivit by vystačila na samostatný odstavec. Je toho opravdu hodně.

A jaké jsou principy Červeného kříže?
Jsou to Humanita, Nezávislost, Dobrovolnost, Nestrannost, Světovost, Jednota, Neutralita a jsou závazné pro Červený kříž a Červený půlměsíc po celém světě. Těchto 7 základních principů nás zásadním způsobem odlišuje od dalších podobných organizací. Nejsou to jen bezvýznamná hesla, ale pevné hodnoty a pilíře na kterých naše organizace stojí a které musí ctít každý “červenokřižák”.

Vy zastupujete liberecký spolek. Jak se jednotlivé okresní spolky odlišují?
Každý Oblastní spolek ČČK je trošku jiný. Máme sice mnoho společného, ale každý region a každý spolek má jiné potřeby, jiná regionální specifika a jinou historii od které se všechno odvíjí. Mluvím-li za náš liberecký spolek, pak bych z našeho zaměření zmínil zejména zdravotnické zabezpečení sportovních, kulturních a dalších společenských akcí, kterých ročně zabezpečíme několik stovek. Dále pak provozujeme zdravotní dopravní službu, máme též jako jediný Oblastní spolek ČČK registrovanou přepravu pacientů neodkladné péče díky které umíme nabídnout plně profesionální zdravotnické služby s využitím posádek RZP i RLP. Provozujeme ošacovací středisko pro osoby bez přístřeší nebo s nižšími příjmy či samoživitelky. Opravdu velkou péči pak věnujeme našemu vzdělávacímu středisku, které realizuje mnoho kurzů pro veřejnost i organizace, a to včetně celovíkendových zážitkových kurzů (teambuildingů), které u nás na severu nemají konkurenci a mohu je vřele doporučit. V neposlední řadě se též velmi intenzivně věnujeme krizové připravenosti.

Jak jste zmínil, zabezpečujete řadu sportovních a kulturních akcí. Co je na těchto akcí nejtěžší?
Nevím, zda bych volil slovo nejtěžší, ale samozřejmě každá akce má svá specifika a je potřeba se s nimi umět vypořádat. Z pohledu sloužícího zdravotníka bych tedy řekl, že nutnost být neustále ve střehu a připraven poskytnout pomoc. Zdravotník totiž nikdy neví, co se může stát a jakou situaci bude řešit. Pokaždé je to jiné. Musí s tím být vnitřně srovnaný a v jakékoliv situaci zachovat klidnou hlavu a zdravý úsudek.  

Co může udělat pořadatel akce, zejména té sportovní, aby minimalizoval jakékoliv rizika?
Samozřejmě nejlepší je všem potenciálním rizikům předcházet. Ne vždy je to však možné. Je důležité znát riziková místa a podle toho k nim přistupovat. Mít akci perfektně organizačně zpracovanou a poskytnout zdravotnickým posádkám veškeré potřebné informace. Nikdy nespoléhat na oblíbený slogan “nějak se to udělá”. Naší snahou je vždy znát přesné zadání, požadavky a v případě např. závodů znát důkladně trasu, záchytné body, přístupové trasy a všechna potencionálně riziková místa. V ideálním případě také nepodcenit počet zdravotníků či jejich odbornost, což občas bývá i důvodem proč svou účast na zajištění takové akce odmítneme, trvá-li pořadatel na podmínkách, které si vyhodnotíme jako nepřiměřeně rizikové, nejsme pak ochotni je akceptovat.

V orientačním běhu je řada trenérů, rozhodčích a pořadatelů závodů. Měl by podle Vašeho názoru projít každý takový činovník kurzem první pomoci? A jak často? Alespoň základní kurz první pomoci by měl absolvovat každý a to bez ohledu na své povolání. Člověk se takřka na každém kroku může dostat do situace, kdy bude nutné poskytnou někomu první pomoc, což je v podstatě pouze několik relativně jednoduchých postupů, kterých se nikdo nemusí bát. Jejich znalost však může znamenat přežití dotyčného, protože o životě rozhoduje často prvních 5 minut. Pomoc totiž musíme poskytnout my a nespoléhat se na někoho jiného, protože jak zní náš slogan “Někdo jiný neexistuje“. Pro vaše trenéry, rozhodčí i pořadatele bych si určitě uměl představit rozšířený kurz první pomoci.