Světové poháry v Česku – díl 5 (2008, 2011)
Světový pohár v orientačním běhu bude za necelých 14 dní po 5 letech hostit opět Česko. Zároveň letos uplyne přesně 40 let od prvního neoficiálního ročníku Světového poháru. Pojďme se podívat v seriálu O-News.cz na historii těchto závodů na území Česka. Během jara a léta 2023 nabízíme pohled do zákulisí všech těchto mezinárodních akcí. Dnes se přesouváme do Liberce, které hostilo Světový pohár v roce 2011 a trochu se dotkneme i roku 2008.
15 let od MS v Česku
Od roku 2002 se žádný Světový pohár v Česku 9 let nekonal. I když to není tak úplně pravda. V roce 2008 proběhlo Mistrovství světa v orientačním běhu (s centrem v Olomouci), v tyto dny přesně před 15 lety, a závody byly zařazené i do hodnocení Světového poháru. Diváci a fanoušci si určitě vzpomenou na celou řadu skvělých výsledků a českých medailí. V Jeseníkách nejdříve na krátké trati uspěli Michal Smola (stříbro) a Radka Brožková (bronz), o dva dny později triumfovala Dana Brožková a vybojovala pro české barvy zlatou medaili. Vedle MS se zde konaly i doprovodné závody pro více než tisícovku běžců a také Mistrovství světa v TrailO. Celý šampionát řídil Petr Klimpl, technickým ředitelem byl David Aleš, tratě postavili Jaroslav Kačmarčík, Josef Hubáček a Petr Hynek. Mapy připravil tým pod vedením Petra Hraničky.
Místo lyžařů orienťáci
Jak již bylo v úvodu zmíněno, přímo Světový pohár v orientační běhu se na českém území konal až poslední zářijový víkend roku 2011. Celou akci hostil lyžařský areál Vesec, který v té době měl ještě mírně zahořklou pachuť z pořádání MS v klasickém lyžování 2009. “Jsem moc rád, že jsem nemusel tentokrát vyrábět ani navážet sníh,” glosoval Robert Heczko, který byl přítomen u obou akcí. Ostatně byl to trochu “návrat na místo činu” – do Liberce byla podána i tehdejší kandidatura na pořádání Mistrovství světa (pro rok 2007, o hlas uspěla Ukrajina), o rok později svaz uspěl s kandidaturou v Olomouci. O víkendu 24.–25. září 2011 tehdejší program ČT4 (dnes ČT sport) vysílal celkem 5 hodin přímých přenosů z orienťáků pod vedením Karla Jonáka a byli oceňováni i mimo orienťáckou komunitu. Ředitelem celého klání byl Přemek Škoda. Běžely se pouze dva závody – v sobotu krátká trať a v neděli klasika s handicapovým startem ze sobotních výsledků.
Fenomenální Dana
Dana Brožková měla přelom léta a podzimu skoro pohádkový. Nejprve v srpnu na MS ve Francii vybojovala dvě stříbrné medaile (jednu na klasice a jednu při štafetách), následně trochu prodloužila své jméno (vzala si orienťáka Honzu Šafku) a během SP v Liberci měla fantastickou formu. V úvodním závodě na krátké trati dlouho bojovala s Minnou Kauppi z Finska a Švédkou Helenou Jansson. Díky bezchybnému závěru se v cíli radovala z 1. místa, na její pronásledovatelky zbylo stříbro, resp. bronz. “Mám velkou radost, protože se mi to navíc podařilo zaběhnout na domácím Světovém poháru. Brala jsem to trochu zodpovědněji, a to hlavně kvůli rodičům, kteří se přišli podívat. Malinko mě rozhodilo, že jsem třeba znala lidi, co byli na startu,” nechala se slyšet Dana v cíli. Podle svých slov na trati nechala dvakrát po dvaceti sekundách. Dana ale nebyla jedinou Češkou na velké bedně, tam ji doprovodila šestá Eva Juřeníková. Do nejlepší patnáctky se probojovala i třináctá Iveta Duchová (dnes Šístková). V mužích zvítězil trochu překvapivě Pasi Ikonen, který porazil i v té době sedminásobného mistra světa v této disciplíně, Francouze Thierryho Gueorgiou, na kterého zbyla druhá příčka. Třetí skončil Rakušan Gernot Kerschbaumer. Zklamání bylo trochu z výsledků českých mužů. Nejlépe se umístit Tomáš Dlabaja (19. místo), svůj debut v reprezentačním týmu si odbyl junior Pavel Kubát a bylo z toho 28. místo.
Dostihy (a sázky)
Nedělní long byl svým pojetím netradiční. Startovní listina byla sestavena na základě sobotních výsledků a běželo se tzv. handicapově, jak jsme zvyklí například z vícedenních závodů. Požadavek IOF, která s myšlenkou přišla, bylo vyzkoušet tento formát, aby byl akceschopný na budoucích mistrovstvích světa a z orienťáku se stal divácky a televizně atraktivní sport. Postupně se ze závodu stal totální hon na nefarstované trati. Vložené motýlky sice rozřadily běžce, ale ve chvíli, kdy šla pohromadě desetičlenná skupina, se skoro nic nestalo. I z toho důvodu se ještě před závodem setkalo devět mistrů a mistryň světa, které zorganizovala Eva Juřeníková, k sepsání petice za tento formát. “Udělám všechno pro to, aby se takové závody nedostaly do programu MS,” pronesla v cíli nedělní klasiky Eva. “Jednou nebo dvakrát za rok v rámci Světového poháru? To skousneme. Ale necpěte nám to na MS,” znělo v neděli arénou z řady spousty běžců.
Další česká placka
Tak jako tak se v neděli na start jako první z žen postavila Dana Šafka Brožková, ale hned za ní s osmnáctivteřinovým mankem se na trať vydala Minna Kaupi. Tyto dvě ženy byly v první části spolu, pak ale finská reprezentantka Daně cukla a doběhla si pro vítězství. Dobrou volbu na první kontrolu vybrala tehdy juniorka Tove Alexandersson a byla chvíli i v patách české reprezentantky. Ta však zvládla poslední fázi trati a brala ze závodu stříbro, fenomenální Tove v následujících letech se musela spokojit s bronzovou medailí. Eva Juřeníková se o místo polepšila a brala 5. místo, ve třetí desítce doběhly Iveta Duchová a Míša Gomzyk Omová. V mužském závodě se kvůli střevním problémům nevydal sobotní vítěz Ikonen, a tak na trať jako první vyběhl Thierry Gueorgiou. Velmi zajímavé střídání v čele nakonec vyústilo ve vítězství pro Švýcara Marca Lauensteina, který startoval až jako čtrnáctý se ztrátou 2:10. V přímém souboji s “létajícím Francouzem” byl lepší, a tak si Thierry odvezl z Liberce druhé stříbro. Třetí doběhl Topi Anjala. Největší radost z Čechů měl Jan Procházka, který se polepšil o 15 míst a skončil dvanáctý. O tři místa vzhůru se posunul i Tomáš Dlabaja. Do TOP 30 se vešel ještě Štěpán Kodeda a Pavel Kubát.
V poslední dílu se podíváme na poslední Světový pohár u nás (2018) a také nahlédneme krátce pod pokličku Mistrovství Evropy v Jeseníkách (2016), které bylo součástí SP rovněž.